Nově objevený román Spiklenci (orig. Verschwörer) je unikátní bezprostřední reflexí zločinného systému v Československu po únoru 1948. Německy píšící básník, publicista, spisovatel a československý diplomat Friedrich Bruegel (1897–1955) odhaluje svou prózou principy fungování totalitárního represivního aparátu. Současně klade závažnou a aktuální otázku, jakými způsoby může a má svobodně smýšlející jedinec čelit pořádkům, v nichž se svobodné myšlení rovná zločinu.

Atentát na vysokého představitele vládnoucího režimu představuje pro komunistickou stranu vítanou příležitost pro přípravu monstrprocesu s domnělou sítí spiklenců, kteří se měli dopustit nejhorších možných zločinů včetně velezrady a špionáže ve prospěch nepřátelských mocností. Co mohou podniknout ti, kteří byli označeni za strůjce zločinů, a jejich blízcí a přátelé? A jak se v této době zachovají občané, kteří jsou režimu oddáni, chtějí v něm získat osobní výhody nebo se ho jen obávají?
‍
Román Spiklenci se odehrává v čase Velikonoc roku 1949 v Praze, autor jej však v témže roce sepisoval v exilu, po opuštění postu vedoucího československé vojenské mise v Berlíně a útěku na Západ. Německy píšící autor z židovské rodiny z Velkého Meziříčí Friedrich Bruegel (vl. jm. Fritz Brügel) se narodil ve Vídni, vyrostl zčásti tam i v Praze, po studiích ve Vídni a únorových bouřích v roce 1934 uprchl jakožto aktivní sociální demokrat znovu do Prahy, po mnichovské dohodě emigroval do Anglie. Během druhé světové války spolupracoval v Londýně s československou exilovou vládou, po jejím skončení se vrátil do Československa a následně přešel na diplomatický post v Berlíně. Na jaře 1949 odešel znovu do  exilu na Západě, fyzicky i psychicky zlomený dožil v Londýně.‍

Friedrich Bruegel je autorem sociální lyriky, jeho Únorová balada (Februarballade, 1935), reakce na střety mezi sociálními demokraty a autoritářskou vládou v Rakousku v únoru 1934, je zařazena i do sbírky Básně z Evropy (Gedichte aus Europa, 1937), která se vypořádává s tématem exilu. Román Spiklenci (Verschwörer) byl dopsán začátkem roku 1950 a knižně vydán v curyšském nakladatelství podporujícím exilové autory Europa v roce 1951 (v roce 1952 vyšel v anglickém překladu v renomovaném nakladatelství Victora Gollancze).
‍
Spiklenci přibližují stalinské praktiky stejně jako Noc o polednách Arthura Koestlera (poprvé anglicky 1941) – Bruegelova kniha byla ostatně svého času s Koestlerovou prózou či radikální výpovědí Orwellovou v románu 1984 (1949) oprávněně srovnávána. Žádné z těchto ani dalších děl, jejichž předmětem se stává struktura a dynamismus totalitární moci, se ovšem neváže k českému prostředí s jeho dobovými specifiky, v tom je Bruegelova kniha do dnešních dnů naprosto jedinečná. Po pětasedmdesáti letech od prvního vydání dostává česká společnost příležitost poznat toto dílo a jeho prostřednictvím i kus vlastních dějin a charakteru. Román připomíná, že jakkoli v určitých podmínkách neexistují dobrá řešení, nezbavuje nás to potřeby jednat v souladu s vlastním svědomím.

Román je velmi přístupnou, napínavou (byť mrazivou) četbou a jako takový má velký potenciál i pro dnešního mladého čtenáře bez větších čtenářských zkušeností. Opožděně tak může kniha najít náležité místo v dějinách české literatury, kde takto přesná bezprostřední reflexe komunistické totality zcela chybí.